Reportáž

Reportáž psaná pro sebe

A jsou vlastně jiné? Píše si někdo do šuplíku reportáže? Je tady někdo takový? Ať nezvedá ruku, protože by se ztrapnil.

Ale není to špatný nápad.

Člověk by se rád vrátil k nejkrásnějším okamžikům života. Místo povídek v šuplíku, které vyjadřují jeho pohled na věc (tedy na první lásku, na zklamání, na první absťák, na trapasy…), by měl jednoznačný a časově či místně určitelný projekt. Představte si, jak by vypadalo třeba první rande:

„Oba boxeři se v šatně připravují na zápas. Je 30 minut do začátku utkání. Boxer M je nadržený na okamžité K.O. Chce do zápasu vlítnout a rozhodnout hned v prvních minutách. Přešlapuje na místě, je nervozní a rád by, aby utkání již začalo.

Boxer Ž je také nervozní, ale nechce prodat svoji kůži lacino. Zatím všechna utkání vyhrál, i když se šušká, že to nebylo zrovna nejčestněji. Byly tam nějaké rány pod pás, které rozhodčí i druzí boxeři záhadně přehlídli. Boxer má času dost. Zvolil úplně jinou taktiku. Vyčkávací. Bude uhýbat, bude vyzývavě dorážet, ale pak se hned stáhne. Nechá druhého boxera, aby byl iniciativní a vyplýtval svoji energii. Udeří, až to ten druhý skoro vzdá.

Utkání má začít. Boxer M už dávno přešlapuje na místě.

Po boxerovi Ž není ani vidu ani slechu.

Diváci pískají a dožadují se kontumace. Boxer M o ní také uvažuje, ale nic mu neřeší. Raději čeká a souhlasí s posunem začátku.

Když se půl hodiny po začátku objeví boxer Ž, boxer M kupodivu vůbec neprotestuje. Dá se říct, že „drží hubu“ a krok.

Začíná první kolo. Boxer Ž vyzývavě nechává druhého boxera poskakovat kolem a jeho úderům se zcela jasně vysmívá. Odvrací je s lehkostí a šarmem.

První kolo končí a na body…jej nevyhrává iniciativní boxer M, ale porota překvapivě dává body Ž.

Druhé kolo je podobné, jen Ž si pouští M více k tělu, ale občas se ožene a boxer M raději couvne.

Ještě, že nejme v profesionálním ringu, kde je 12 kol!

Do třetího kola vstupuje Ž s obrovským náskokem. Ale nevyužívá svojí bodové převahy. Do konce kola zbývá jen několik sekund, když se náhle nechá boxer Ž knokautovat, zápas končí a diváci nevycházejí z údivu.

Není to nějaký sázkový podvod?

Ž mohl jasně vyhrát. Proč podlehl M?

Na tyto otázky už reportáž odpověď nedá.

Příští reportáž bude o dalším klání boxerů, kteří teď sportují spolu a chystají se vstoupit do společného klubu.

Tak by měla vypadat sportovně-seznamovací reportáž o začátku dlouhého sportovního soupeření dvou rozdílných jedinců…

 

Reportáž z oprátky

Nejznámější reportáží u nás je paradoxně ta, která byla psaná na oprátce. Slovo reporter pochází z francouzštiny a znamená přinášet a nikoliv trestat. Reportér se pohybuje mezi publicistikou a běžným zpravodajským popsáním situace. Při reportáži se nelze ubránit vlastnímu pohledu na věc, ale fakta by měla být přesná, což se bohužel v našich sdělovacích prostředcích nestává. Reportéři jsou k událostem přizvání, aniž by znali danou problematiku.

Náš výběr reportérů se řídí dvěma základními pravidly – znalost oboru a příprava na konkrétní situaci. Reportáž se nemusí odehrávat přímo na místě. Reportér může používat technické prostředky, sociální sítě a svědectví jiných osob. Důležitý je pohled na věc a způsob vyjadřování. Reportáž nevyžaduje složitou větnou stavbu a přednost by měl dostat stručný, ale výstižný popis.

Reportáž má ovšem velmi volnou formu a může být kombinována s různými dalšími žánry. Dávno se vžil pojem umělecká reportáž nebo dramatická reportáž. Psané slovo ohromným způsobem ovlivňuje mínění mas a jejich názory. Často je zpravodajství vyčítáno, že vyjadřuje názor. Skutečně zpravodajství by mělo být objektivní a založené na umírněném a nestranném hodnocení situace.

Reportáž musí být zcela jiná. Sice by měla respektovat fakta, ale může předkládat a v podstatě i musí vyjádřit svůj pohled na věc. Nesmí skončit jako přehled programů. Vždyť i sportovní reportáž jasně ukazuje stanovisko reportéra podle země, klubu, příslušnosti. V době svobody slova má reportér právo fandit svým, ale měl by zůstat k objektivním faktům spravedlivý. Odstup od situace je vždy velkou výhodou. Tím není potlačeno právo na emoce. V socializmu se například nesmělo fandit proti spřáteleným zemím a do reportáží o jiných zemích byl vkládán politický prvek.

Politika se vždy snažila ovlivnit novináře. Někdy přímými zákazy a nařízeními a dnes nepravdivými kampaněmi. Svět ovlivňování mas je obrovský a příležitosti neomezené. Známe případy, kdy díky reportážím byli a jsou lidé předem odsouzeni a naopak reportéři mohou vnést do různých případů pravdu a spravedlnost.

Z historie známe řadu skvělých reportérů. E.E.Kisch byl znám jako zuřivý reportér. Domníval se, že reportáž je perspektivní obor žurnalistiky a že časem získá naprostou převahu nad ostatními i literárními formami. Naštěstí se tak nestalo, ale reportáž je nosným prvkem současné psané formy žurnalistiky a zasahuje i do krásné literatury.

Jak píšeme reportáže?

  • Nejlépe podle zadání objednatele. Pokud máme ukázku, vše se zjednoduší, ale není nutná.
  • Objednatel si může stanovit, jak má reportáž vypadat, jakou má mít formu, jak má být dlouhá a jaký názor má vyjadřovat.
  • Máme dostatek spolupracovníků, kteří díky různým profesím, mají rozdílné stylizační prostředky vyjadřování a liší se náhledem na různou problematiku.

Krátký příklad:

  • Kapitán týmu fauloval útočícího fotbalistu a byl po právu vyloučen…
  • Nafilmovaný pád znamenal vyloučení kapitána týmu…
  • Vyloučení kapitána týmu za faul nebylo jednoznačné, rozhodnutí záviselo na úvaze rozhodčího…
  • K vyloučení kapitána za údajný faul se raději nebudeme vyjadřovat…
  • Je třeba trestat brutální zákroky, jakým byl faul na útočícího fotbalistu…
WhatsApp chat