Recenze

Francis Scott Fitzgerald
Velký Gatsby

Sympatický Nick Carraway líčí příběh velkorysého bonvivána – Gatsbyho, který se najednou objevuje, aby oslnil. Tušení, že všechno musí špatně dopadnout stejně jako bezstarostnost doby a proti tomu tušení pozdější světové války, se odráží v celém románu. Postava Gatsbyho zobrazuje osud celé generace, která chtěla tančit, milovat se a rozhazovat peníze. Jakoby neměla žádnou budoucnost, jakoby nikdy nemusela myslet na stáří. Vždyť umřít mladý a milovaný bylo to nejlepší, co mohlo mladého muže potkat.
Nikdo netouží zestárnout, nikdo nemyslí na rodinu. Rodinou jsou ti, kdo přijali pozvání na večírek. Druhý den je rodinou zase někdo jiný. Přesto nejsou Fitzgeraldovi hrdinové zvrácení. Jsou čestní i velkohubí, trápí je jejich nevěra a neznámá budoucnost. Jsou romantičtí a cyničtí, drzí i citliví. Mohou se vysmívat jiným stejně jako bezelstně pomáhat.
Ale musejí špatně dopadnout, protože nemají žádné cíle, žijí ze dne na den a vlastně ani nechtějí zapadnout do normálního života. Gatsby miluje Daisy. Ta však srazí autem Myrtle, což je manželka Wilsona. V této malé společnosti jsou všichni přátelé. Ale neznají všechno a vlastně ani sebe navzájem. Wilson se domnívá, že Myrtle srazil Gatsby, který stejně vzal vše na sebe a zastřelí ho a sám spáchá sebevraždu. Kruh náhod se uzavírá. Daisy nemohla žít s Gatsbym a takto to osud zařídil. Daisy odjíždí s Tomem a na pohřbu Gatsbyho kromě Nickyho a otce Gatsbyho není nikdo. Ten pohřeb symbolizuje samotu, kterou Gatsby trpěl a nemožnost zavděčit se přetvářce.
Ani Daisy nikdy Gatsbyho nepochopila. Bylo jí jen jasné, že pokud mu podlehne, už nikdy nebude stejná, Gatsby ji zcela pohltí. Lidé neumějí dát do svých citů všechno. Bojí se, že by se odhalili, že by byli zranitelní. Toho se Gatsby nebál, a proto nakonec zůstal sám. Ale nebyl nešťastný a s tím i umíral.

Autor:
Francis Scott Fitzgerald byl spisovatel jazzového věku. Psal pro meziválečnou generaci, která se nazývala ztracenou. Generací bez perspektivy. Autor žil pouhých 44 let, narodil se roku 1896 a zemřel 1940. Měl problémy s alkoholizmem a léčil se v nervovém sanatoriu. Byl ženatý se Zeldou Seyrovou. Psal i scénáře a krátké povídky. Ale největším dílem je právě román Velký Gatsby.

Doba:
Autor psal v době, kdy se mládež snažila oprostit od strnulého a pokrytecké života svých rodičů. V té době také panovala prohibice, která znamenala výzvu a porušování společenských pravidel. Objevila se i původně černošská hudba – jazz, kterému starší generace nerozuměla. Mladí lidé se cítili jako vyděděnci a revoltovali proto establishmentu.

Postavy románu:
Nick Carraway – jeho pohledem je vyprávěn celý román. Nick je v podstatě čestný a usedlý muž s naplánovanou kariérou. Má obchodovat s akciemi a stoupat na společenském žebříčku. Zamiluje se do Jordan, která hraje golf a zastává umírněné názory s příchutí snobizmu. Je bratrancem Daisy, což je stará láska Gatsbyho. Nick se stává důvěrníkem, a jak se později ukazuje, také jediným skutečným přítelem Gatsbyho.
Jay Gatsby – charizmatická postava, trochu snílek a trochu cynik. O jeho minulosti se pochybuje a vznikají různé teorie. Údajně obchoduje s alkoholem. Miluje Daisy, což je jeho bývalá láska, kterou znovu objeví. Je zastřelen manželem Myrtle – Wilsonem, který se domnívá, že ji srazil autem. Ve skutečnosti řídila opilá Daisy.
Tom Buchanan – manžel Daisy. Má za milenku Myrtle, se kterou udržuje vztah a komplikuje tak vztah s Gatsbym. Zajímá se o peníze, je velkohubý a panovačný.
Daisy Buchananová – vzala si Toma zřejmě pro peníze. Lituje a pomalu podléhá Gatsbymu. Je nestálá, naivní a ráda ukazuje přepych a peníze. Přesto má v sobě jistou dívčí romantičnost a je krásná. To ona přejede Myrtle, ale nedokáže se přiznat.
Myrtle – hloupá, snadno se nechá ovlivnit. Manžela považuje za troubu a bezostyšně ho podvádí s Buchananem.
Wilson – hloupý a naivní člověk s násilnými sklony. Tuší, že mu Myrtle zahýbá, ale má podezření na Gatsbyho. Nakonec Gatsbyho v afektu zastřelí a pak zabije i sám sebe.
Jordan Bakerová – milenka Nicka. Je velice sebevědomá a záleží jí hlavně na mínění společnosti. Nakonec Nicka opouští a hledá si muže „na úrovni“.

Recenze Rudý gentleman

Dlouho jsem neviděl recenzi na nějakou známou knihu. Objevují se skvělé recenze na knihy nové, ale mám takový pocit, že to nejsou skutečné recenze. Neviděl jsem v nich žádnou kritiku. Nic záporného. Nejsou to spíše reklamy knihkupectví a eshopů?

Mám z toho divný pocit.

Opravdu potřebuje skutečná kultura jen chválu? Nedávno jsem si dovolil zkritizovat knihu jisté autorky (jak jsme zbabělý oznámit její jméno), kterou jsem měl v přátelích na FB. Hádejte, co se stalo. No, je to jasné, už nejsme přáteli. Marně jsem psal, že je to jen můj ubohý názor a není to nic proti ní. Prostě mne blokla a snaží se na mne zapomenout.

Vrátím se tedy ke skutečné recenzi.

Žádné už nevznikají, prostor na Internetu okupují prodejci a ti jedou na zisk.

Dovolte mi tedy, abych zkritizoval knihu Karla Maye: Vinetou, rudý džentlmen.

Kniha je psaná líbivým jazykem s řadou jednoduchých popisů prostředí. Autor nekriticky a s nádechem romantiky popisuje prostředí Divokého Západu, který je divoký svojí přímostí, strachem o život a bojem dvou rozdílných kultur. Karel May vytváří romantický příběh přátelství dvou mužů s neobyčejnými vlastnostmi. Ruka Old Shatterhanda drtí cokoliv, co se jí postaví do cesty a Vinetou se nenechává zahanbit, když je od svého přítele poučen, že nepřátelům je třeba dát šanci. Občas nezbývá, než nějakého usmrtit, aby zlo nebylo příliš na vzestupu. Kniha je odtržena od reality a skutečnosti. Děj mívá schematický ráz, kdy z každé situace se hrdinové dostanou, jsou v podstatě nezranitelní a nesmrtelní. Příběh je určen spíše mládeži, která dnes ale takové knihy ani nečte. Ideál přátelství, oběti pro druhého, romantika a přírodní prostředí dnes nikoho nezajímají. Pokud by do knihy autor zasadil ochranu přírody, změnu klimatu, zákaz střelných zbraní a odstranil rasový a xenofobní podtext knihy, možná by se kniha setkala s ohlasem a nějaký mladý reakcionář by ji na Instagramu mohl parodovat. Takto kniha zůstává v paměti starší generace, která měla jiné ideály.

Knihu vřele doporučuji všem, kteří mají rádi lidi, přímé vztahy, skutečnou přírodu a umějí ocenit nadsázku a romantiku.

Nejde mi o to, aby se kniha prodávala. Nechci, aby se z ní stala laciná šmíra v podobě politické korektnosti a součást jakési debaty o rasách. Jen chci upozornit na to, že tato kniha byla vzorem života řadu generací lidí, kteří ctili zásady čestnosti, mravnosti a morálky. Těch lidí, kteří pustí stařenku sednout v tramvaji, chodí na pánské záchody, jedí maso a říkají svoje názory bez ohledu na jejich prodejnost.

Nevím, zda podobné knihy ještě vznikají. Všechny jsou dnes skvělé, ale většina se nedá morálně s touto knihou srovnávat.     

WhatsApp chat