Kritika

Kritika a sebekritika

Kritika je možná, sebekritika strašná.

Někoho kritizovat je snadné. Sebe není proč.

Ve svých očích jsme sice nedokonalí, ale jiní jsou horší.

Svoje vlastnosti si snadno odpouštíme. Nejsou tak strašné.

Vlastnosti jiných bývají nesnesitelné.

Sebe sice nenávidíme, ale trest za naši osobnost by nebyl vysoký.

Naopak by nás nemrzelo, kdyby někteří lidé (slušně vyjádřeno) ani neexistovali.

Sebe máme neskutečně rádi.

Některé lidi nenávidíme tak, že nelitujeme jejich nemocí a problémů.

Ale existuje přece jen jedna kritika, která bývá velice opatrná.

Nekriticky hodnotíme svoje děti.

Totéž se nedá v opačném gardu říct o nich. Děti vidí svoje rodiče jako značné objekty své kritiky  aviní je za svoje chyby a vlastnosti.

Děti vidíme jako dokonalé bytosti a jejich chyby jako náhodu, která se občas vyskytne.

prosazujeme je všude.

Pokud něco neumí, není to jejich vina. Ale naše.

Pokud něco provedou, tak nejsou horší než ostatní.

jejich vina je spíš naší vinou.

Za jejich neúspěch v krajním případě může naše výchova nebo naše geny. Jejich odpor k výchově nebo genetická nálož našich vlastností nemůže ospravedlnit jejich život. Stejně nám ho vyčtou.

Nad kritikou dětí oé nás samých vážně uvažujeme. Co jsme udělali špatně?

Nad kritikou jiných lidí mávneme rukou, případně přidáme komentář, který se týká jejich větších chyb a důvodů kritiky.

Sebekritika tak někdy může být skutečná, ale pouze pokud ji porovnáme s dětmi. Jinak je geneticky vyloučena.

 

Konstruktivní kritika

Každá konstruktivní kritika má svoje opodstatnění. Přesto je na kritiku nahlíženo jako na účelovou záležitost. Samozřejmě kritizované dílo je „dítětem“ svého tvůrce a jeho autor je často velice nepříjemný. Nedokáže zhodnotit chyby svého díla objektivně a hledá v kritice nějaký podtext nebo jiný účel. Ostrakizace kritiků je velice častá, úloha kritika je nevděčná a zvláště v politice téměř sebevražedná.
Ve starém Řecku, kde kritika vznikla, se označovala jako umění rozlišovat a posuzovat. S kritikou se setkáváme denně i v běžném životě. Stačí si kupovat nějakou běžnou věc. Při prohlídce například šatů zkoumáme látku, kvalitu, výrobce a posuzujeme, zda zaplacená cena odpovídá našim představám a provedení. Stejně tak je tomu s literární kritikou.
Problémem kritiky je již její název. Pod tímto pojmem už předjímáme něco negativního a odsuzujícího. Kritika přitom není pouze hledáním vad. Právě naopak. Kritika má posoudit kladné i záporné stránky díla a porovnat s jinými díly. Přesto má kritika špatnou pověst, neboť odhalování vad a jejich přiznání nepatří k běžným lidským vlastnostem.
Náš významný kritik – F.X.Šalda byl špatným tvůrcem, ale jako kritik formoval celou generaci básníků a spisovatelů. Jeho kritiky byly přesné, logické a pozoruhodně výstižné. Přesně taková musí být i objektivní kritika, která dílo hodnotí a vytýká pouze zřejmé vady.
Ani negativní kritika však v dnešní společnosti neznamená žádnou újmu. Mnohé celebrity si na ní založily svoji popularitu. Nakonec jim nevadí, že jsou kritizovány za svoje výkony, za projevy a chování. Tím větší mají sledovanost a lépe prodávají svoje produkty.
Sepsání kritiky nebo kritické posouzení díla jsou samozřejmostí a pomáhají zvýšit kvalitu. Dodržujeme mlčenlivost a jsme vždy na straně klienta.

WhatsApp chat